DĚČÍN MĚSTO NA HRANICI

 
 
Význačné centrum okresu je nejníže položeným městem v České republice – pouhých 135 metrů nad mořem. Jeho význam v mezistátním dopravním systému – lodní a železniční doprava – a ve sféře turistického ruchu – centrum Českosaského Švýcarska – předznamenala jeho geografická poloha.
 
 
 
 
Jako přirozené historické středisko se v průběhu 20. století rozrostlo postupnou integrací 50 osad a obcí v rozsáhlou sídelní a průmyslovou aglomeraci. K vyhraněným charakteristickým znakům města, rozděleného tokem řeky Labe, patří, vedle sepětí s krajinou, význam hraniční polohy a dopravy, a také funkce průmyslového a obchodního střediska.
 
 
Ve dvacátých letech 19. století byla zahájena výstavba silnic, od čtyřicátých let stoupal význam říční dopravy. První parník "Königin Maria" připlul do Děčína 14. června 1838 ze Saska. Český parník "Bohemia" se objevil v Děčíně 26. května 1841 při své komisionální plavbě z Prahy do Drážďan. Rozhodující
 
 
předěl ve vývoji města a přilehlých obcí znamenalo zahájení železniční dopravy v dubnu 1851. Od roku 1897 spojovaly Děčín s Podmokly drožky tažené koňmi. Vývoj hromadné dopravy osob je obsahem dalších kapitol.
 
  Specifickým rysem Děčína je odlišnost částí města na levém břehu Labe od těch na břehu pravém. Je v ní skryta paměť na existenci dvou měst – starobylého až poněkud domýšlivého Děčína, stísněného na pravém břehu, a mladých uvolněných Podmokel, rozrůstajících se na levé straně řeky. Jejich obraz vytvářely od počátku
 
 
objekty průmyslové civilizace a prudký stavební a populační růst. Teprve nařízení německé okupační správy v roce 1942 ukončilo spojením s Děčínem jejich samostatný vývoj. Úředně byla obě města v roce 1942 spojena na Děčín-Podmokly (tehdy ovšem  Tetschen-Bodenbach). V roce 1947 byl městské aglomeraci potvrzen nový společný název Děčín. V historii obou měst se stala spojujícím prvkem komunikační síť a dopravní ruch.
 
  Jako průmyslové středisko má město bohatou historii, v jejímž průběhu se zde uplatnily prakticky téměř všechny obory výrobní činnosti. Specifickým rysem aglomerace je územní koncentrace velkých závodů v prostoru Rozběles, Želenic a Boletic nad Labem. Město je historicky významným centrem administrativy a od roku 1850 sídlem orgánů státní správy.
 
 
 
 
Díky hospodářskému ústavu v Libverdě, plaveckým školám, podmokelské polytechnice, děčínské stavební škole a gymnáziu se město natrvalo zapsalo do dějin školství v Čechách. Období po skončení 2. světové války je ve znamení odsunu fašistických sympatizantů a německého obyvatelstva na straně jedné, a přílivu nových obyvatel z vnitrozemí na straně druhé. Průmyslová výroba se v závodech velice rychle rozbíhala a přesuny obyvatelstva nejen uvnitř aglomerace vyžadovaly moderní řešení městské hromadné dopravy.
 
  Rozvoj města dokumentuje růst počtu obyvatel:  
 
rok  obyvatel
1950 35 645
1960 40 060
1970 44 380
1980 49 800
1997 53 427
2005 51 820
2011 50 613
 
 
Po roce 1989 poklesla nebo byla zcela ukončena výroba v některých tradičních odvětvích. Současný stav ekonomického potenciálu města provázejí složité procesy změn vlastnických vztahů a organizačních i výrobních transformací.
 
   
           
      aktualizováno 01.08.2016 13:19